Kalifornie bere srozumitelnost úředních textů vážně. Návrh zákona AB 2360 z dílny poslance Joaquina Arambuly už nenechává srozumitelnost jen jako „dobré doporučení“. Pokud projde, státní úřady budou mít od roku 2027 zákonnou povinnost psát své dokumenty a formuláře jazykem, kterému lidé skutečně rozumějí.

Zkuste si představit, jaký dopad by to mělo u nás, a vzpomeňte si třeba na vyřizování příspěvku na bydlení.

O co jde v zákonu AB 2360?

Tento legislativní návrh (AB 2360) jasně říká: úřední text nesmí být rébus. Státní úřady budou muset vytvořit konkrétní manuály pro „plain language“ a určit vysokého úředníka, který na srozumitelnost dohlédne.

Co to znamená v praxi?

• Jasné definice. Konec zbytečného byrokratického a právnického žargonu.
• Myslí se na všechny. Zákon výslovně počítá s tím, že text musí být srozumitelný i pro lidi s handicapem nebo pro lidi, kteří nemluví plynule anglicky. Tuto iniciativu otevřeně podporuje například i State Council on Developmental Disabilities.
• Jde o obrovská čísla. V Kalifornii žije téměř 40 milionů lidí, z toho přes 7 milionů s omezenou znalostí angličtiny. Srozumitelnější úřad má reálný dopad na obrovskou masu lidí, u kterých byrokratická bariéra často znamená ztrátu záchranné sítě.

Česká paralela: Příspěvek na bydlení

Nehledejme problémy jen za oceánem. Máme s nimi bohaté zkušenosti. Vzpomeňme si na agendu státní podpory bydlení.

Před reformou byl příspěvek na bydlení noční můrou pro všechny žadatele.

• Nepochopitelná terminologie. Běžný občan netuší, co je to „rozhodné období“ nebo „společně posuzované osoby“.
• Labyrint příloh. Dokazování a nekonečné formuláře odradily od žádosti i ty, kteří balancovali na hranici chudoby a měli na peníze prokazatelný nárok.

Nesrozumitelnost není jen estetická vada textu. Je to neviditelná bariéra, která brání lidem dosáhnout na pomoc, když ji nejvíce potřebují. Složitý jazyk v podstatě diskriminuje.

Situace se sice výrazně zlepšila se zavedením online portálu Jenda, ale samotná digitalizace nestačí. Tvrdá data ukazují, že portál pomohl: 37 % žádostí o příspěvek přešlo do onlinu, průměrná uživatelská známka spokojenosti byla 1,9 (z 5) a systém lidem ulevil tím, že si řadu dat o příjmech stáhl sám. Pokud ovšem jazyk samotné agendy a instrukcí zůstane nesrozumitelný, bariéra pro ty nejzranitelnější částečně přetrvává.

Fungoval by podobný zákon u nás?

Zavedení povinného „plain language“ zákona v ČR otevírá zajímavou úvahu. Pokud bychom se měli inspirovat Kalifornií, museli bychom převzít tři klíčové principy z jejich zákona:

1. Princip nulových vícenákladů (Within Existing Resources)

Logika zákona: AB 2360 byl schválen hlasy všech poslanců (77:0) poté, co do něj bylo explicitně doplněno, že implementace musí proběhnout v rámci stávajícího personálu a zdrojů.

Aplikace v ČR: Pro zavedení srozumitelné komunikace úřad nepotřebuje nový rozpočet ani najímání desítek externistů. Klíčem je restrukturalizace stávajících kapacit a změna interních priorit.

2. Institucionální odpovědnost (Senior Officials)

Logika zákona: Zákon ruší anonymní odpovědnost za texty. Vedoucí každého úřadu musí jmenovat konkrétního seniorního manažera, který osobně odpovídá za to, že digitální i tištěné výstupy budou srozumitelné.

Aplikace v ČR: Navrhujeme personálně ukotvit roli „garanta srozumitelnosti“ na úrovni vedoucích odborů nebo sekcí. Pokud za srozumitelnost odpovídají všichni, neodpovídá za ni nikdo.

3. Centralizace standardů (Využití hotového řešení)

Logika zákona: Aby úřady nemusely utrácet miliony za vymýšlení vlastních příruček, zákon jim umožňuje převzít standardy od vládního Úřadu pro data a inovace (Office of Data and Innovation).

Aplikace v ČR: Úřad nemusí tvořit vlastní lingvistické teorie. Může využít již existující materiály (např. koncepci Klientsky orientovaná veřejná správa 2030 od MV ČR nebo principy sdílené v rámci Gov.cz).