Nevím, jestli se vám to taky někdy stává, ale mně občas jo. A poslední zážitek je relativně čerstvý.
S kamarádem, se kterým jsme se roky neviděli, jsme si zašli do jedné sympatické pražské hospůdky. Čas příjemně plynul, bylo o čem povídat, pivo bylo jako křen. 🍺🍺
Nechci zabíhat do detailů, ale nakonec se stalo to, co se stát muselo. Přišel čas vybalancovat příjmy a výdaje.
Po celkem dlouhé a strastiplné cestě mě šipky dovedly až k dvojici dveří a mě čekalo klíčové rozhodnutí: Kudy teď?
Problém nespočíval v tom, že bych snad neměl jasno ve své genderové příslušnosti, ale v podobě inkriminovaných návodných obrázků.
Místo klasického piktogramu pána a paní, obrázku cylindru a apartního dámského kloboučku, případně prachsprostého nápisu MUŽI a ŽENY na mě zíraly dva téměř totožné obrázky hraničící s abstrakcí.
Pochopil jsem, že jsou na nich dvě bytosti, ale opravdu jsem nedokázal rozeznat, jaký je v nich rozdíl, natož jaké pohlaví vlastně představují.
(Rád bych zdůraznil, že jsem na příslušné místo došel po svých a mozek mi fungoval natolik dobře, aby mi správnost mé volby nebyla lhostejná.)
Nakonec mě vysvobodila jedna dáma, která zrovna z jedněch dveří vycházela. Mé dilema tak bylo vyřešené.
Kamarád mi dodatečně vysvětlil, že jedna z oněch prapodivných bytostí má vysoké podpatky. Skvělé, příště už budu vědět. 🙄👍
Děkuji všem toaletním tradicionalistům
Nechci, aby tenhle příspěvek vyzněl jako nějaký zpruzený hejt (celkově jsme byli s úrovní navštíveného zařízení navýsost spokojení). Spíš bych rád upřímně poděkoval všem restauratérům, kteří v zásadních otázkách ctí tradiční hodnoty. 😊🙏
P. S. Obrázek je žel pouze ilustrační (kéž by v reálu vypadalo označení nějak takhle).
P. P. S. Tento text je lehce upravenou verzí mého původního příspěvku na LinkedInu. Pokud máte s toaletami nějakou podobně hrůzyplnou zkušenost, směle se připojte k ostatním diskutujícím.
Kreslit neumím...
... ale napíšu vám texty, které čtenáři pochopí i bez nápovědy.
