Stát přesně ví, kde ho tlačí bota. Koncepce Klientsky orientovaná veřejná správa 2030 natvrdo přiznává, že úřady neumí srozumitelně komunikovat. Proč ale náprava v praxi vázne?

Vládní dokumenty bývají často suché a plné vzletných slibů. Občas v nich ale narazíte na momenty naprosto tvrdé a nečekané sebereflexe.

Překvapivá sebereflexe státu

Při čtení rozsáhlých metodik člověk zřídka narazí na tvrdé přiznání chyby. Koncepce Klientsky orientovaná veřejná správa 2030 od Ministerstva vnitra ale ukazuje nečekanou míru sebereflexe.

Na straně 26 dokument výslovně uvádí, že veřejná správa „neumí v řadě případů s klientem správně komunikovat, neumí mu jasně a srozumitelně podat informace o tom, co by měl dělat“.

Diagnóza je tedy sice absolutně přesná, ale stanovení účinné léčby trvá mnohem déle, než se čekalo.

Srozumitelnost není jen pro menšiny

Stát v dokumentu také nabourává zažitý mýtus, že srozumitelný jazyk (plain language) slouží výhradně lidem s handicapem nebo cizincům.

Usnadnění komunikace a odstranění právnického žargonu má podle metodiky obrovský smysl pro každého. Jednoduchá struktura pomůže občanům bez jakýchkoliv omezení, kteří potřebují informace získat rychle a bez zbytečné frustrace.

Když plány narazí na realitu

Papír snese všechno, praxe bývá tvrdší. Pokud nahlédneme do aktuálních akčních plánů pro období 2024–2026, uvidíme, že snaha o změnu úřední kultury občas bolestivě naráží.

Zatímco některé obecnější analytické úkoly úřady skutečně odškrtly jako splněné, praktičtější opatření dopadla hůř.

Například tvorba závazné Metodiky komunikace s handicapovanými a dalšími specifickými skupinami v minulém období selhala. V současném plánu už u ní dokonce svítí definitivní poznámka, že aktivita se zkrátka realizovat nebude.

Proč je tak těžké psát jednoduše?

Napsat vládní koncepci představuje ten jednodušší krok. Skutečným problémem je změnit hluboce zakořeněné návyky uvnitř desítek různorodých institucí. Máme zkušenost, že úředníci často raději sáhnou po složitém, zato stoprocentně neprůstřelném právním žargonu, protože mají pochopitelný strach z formální chyby.

Výsledek pak tvrdě dopadá na občana. Vybudovat moderní, pro-klientskou komunikaci zkrátka vyžaduje víc než jen další směrnici. Vyžaduje to odvahu začít psát pro lidi, ne pro právníky a kontrolory.