Občasník přístupné češtiny (2. díl): Plain language a tonalita

Tuhle hlášku jsem si sice vymyslel, ale při vší skromnosti si myslím, že celkem vystihuje, proč pro některé firmy a instituce není plain language zatím tolik atraktivní.

Mohou totiž mít dojem, že jeho používáním by automaticky najely na určitý styl komunikace, který dost možná neodpovídá jejich tone-of-voice.

‍

„Nám se líbí, jak komunikuje taková Air Bank a.s., ale naše značka zkrátka mluví jinak.“

‍

Logická námitka.

‍

💎 Proto bych chtěl zdůraznit: Přístupná čeština ladí s jakoukoli tonalitou.

‍

Pokud jste si tedy tonalitu nedefinovali například atributy:

‍

❌ nesrozumitelná

❌ úřednicky suchopárná

❌ nicneříkající

‍

Takhle definovaný tone-of-voice ale asi žádná organizace nemá. A pokud náhodou jo, NECHCI TO VĚDĚT.

‍

Používat PlainLanguage neznamená, že odteď budete muset psát:

„Káááámo, máme pro tebe novej krutopřísnej spořák.“

‍

Přístupnou češtinou můžou být psané texty:

‍

✍ hravé a vtipné i vážné a profesionální

✍ emotivní i věcné

✍ určené mladým i určené seniorům

✍ rozverné i důstojné a seriózní

✍ slangové, hovorové i spisovné

‍

Ty všechny totiž můžou být:

‍

✅ přínosné

✅ přehledné

✅ pochopitelné

✅ použitelné

‍

A ideálně by takové samozřejmě být měly.

‍

🐵 Opičák se tímto loučí a těší se na příště.

‍

Občasník přístupné češtiny:

👉 1. díl: 4 P plain language

👉 2. díl: Plain language a tonalita (právě čtete)

👉 3. díl: Copywriting vydělává, plain language šetří

👉 4. díl: Jak důležitá je cílová skupina?

👉 5. díl: Iluze shodných vědomostí

‍