Anglický spisovatel, který se narodil 2. května 1859 a který se u čtenářů zapsal především jako autor Tří mužů ve člunu a volného pokračování Tři muži na toulkách.
K jeho velkému překvapení.
On sám se v předmluvě ke Třem mužům svěřil:
„Napsal jsem knihy, které mi připadají mnohem chytřejší, knihy, které mi připadají mnohem humornější. Ale pokud si mě čtenářská obec vůbec připomíná, pak jedině jako autora ‚Tří mužů ve člunu (o psu nemluvě)‘.“
V době dětství a dospívání, kdy jsme s Petrem četli prakticky non-stop a knížky v knihovně si půjčovali na kila, jsem Tři muže přečetl snad patnáctkrát. A znova a znova jsem v nich objevoval místa, kterým jsem se s chutí zasmál.
Velkou zásluhu na tom určitě má i překlad Jiřího Z. Nováka, který mi přišel naprosto geniální. Speciálně to, jak precizně volil slova, aby dotvořil humorný efekt autorových historek.
Vy, kdož jste četli, si asi vybavíte, jak strýc Podger věší obraz a vzápětí s vřískotem pouští kladivo na prsty něčí nohy.
Nebo na to, jak profesor Slossenn Boschen zpívá německý „kuplet“. Dovolím si kousek odcitovat:
„Při posledních verších se nadobro překonal. Škaredil se na nás s tak soustředěnou zuřivostí, že by nás byl velice znervóznil, kdyby se nám už napřed nebylo dostalo upozornění, že takhle se v Německu zpívají kuplety. A do té pochmurné hudby vložil tak kvílivý tón agónie, že nevědět, že je to písnička veselá, byli bychom se snad rozplakali.
Dozpíval za burácejícího chechotu. Volali jsme, že to byla ta největší legrace, jakou jsme v životě slyšeli. Divili jsme se, jak se po něčem takovémhle pořád ještě může ve světě udržovat názor, že Němci nemají žádný smysl pro humor. A ptali jsme se profesora, proč ten kuplet nepřeložil do angličtiny, aby mu rozuměli i lidé nevzdělaní a mohli si poslechnout, jak pořádný kuplet má vlastně vypadat.
Tu se pan Slossenn Boschen zvedl a začal příšerně řádit. Nadával nám německy (řekl bych, že pro tento účel je to jazyk neobyčejně zdatný), poskakoval, zatínal pěsti a tupil nás vší angličtinou, kterou uměl. Křičel, že takto ho v životě nikdo neurazil.
Vyšlo najevo, že to, co zpíval, nebyl vůbec žádný kuplet. Bylo to o jedné dívčině, která žila v Harcu a obětovala vlastní život, aby spasila duši svého milého; ten taky umřel a setkal se s ní v oblacích; ale potom, v poslední sloce, dal té její duši kvinde a upláchnul jí s jinou duší - podrobnosti si už přesně nepamatuji, vím jenom, že to bylo něco hrozně smutného.“
Četli jste Tři muže? A máte taky nějakého spisovatelského hrdinu, který ovlivnil váš vztah k jazyku?
%201920x1080%20%20px.png)
