Plain language v české státní správě? (6. část)

Jak se na srozumitelnost dívá věda?

‍

To bylo téma, do kterého se s vervou pustila Silvie Cinková z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. A upřímně, od začátku jsem měl neodbytný pocit, že pro následující shrnutí nejsem úplně kompetentní.

Silvie nás vzala na vyjížďku do vod psychologie, lingvistiky a matematiky a bylo to neuvěřitelně zajímavé.

Bohužel i ona měla vymezených jen 10 minut – a já bych se svým nevědeckým mozkem potřeboval ten samý obsah „rozpliznout“ tak do hodiny, abych to pobral.

Ale nevadí. Zmíním aspoň pár myšlenek, které mě zaujaly, v duchu, jak jsem je pochopil.

‍

1. Herbert Paul Grice – kooperační princip komunikace

H. P. Grice, britský filozof, jazykovědec a známý představitel pragmatiky, zformuloval proslulé konverzační maximy:

• Maxima kvantity (uvádět kompletní, explicitní, ale ne redundantní informace)
• Maxima kvality (nelhat, neříkat polopravdy, uvádět jen ověřené informace)
• Maxima relevance (držet se tématu, bezdůvodně se neopakovat)
• Maxima způsobu (komunikovat jasně a uspořádaně, ne vágně a víceznačně)

‍

Důležitým faktorem komunikace je tzv. konverzační implikatura = to, co explicitně nezazní, ale adresát si domyslí (vzhledem ke kontextu, situaci…).

Můj laický závěr

U právních a úředních textů je lepší na implikaturu moc nespoléhat a co nejvíc se držet konverzačních maxim.

‍

2️. Thomas Givón – paměť a zpracování textu

Podle lingvisty Thomase Givóna jsou informace v dlouhodobé paměti jsou jako síť, ve které:

• uzly = informace,
• hrany = souvislosti.

‍

Než se ale informace do dlouhodobé paměti dostanou, prochází nejdřív pracovní pamětí a pak pamětí epizodickou.

‍

A pozor: Pracovní paměť má kapacitu pouze 8–20 sekund textu, resp. 2–5 klauzí (tj. jednoduchých vět).

Co z toho vyplývá

Aby se důležité informace dostaly do čtenářovy dlouhodobé paměti (a on je mohl využít), měli bychom je „porcovat“ právě po těch 8–20 sekundách.

‍

3️. Claude Elwood Shannon – teorie informace

C. E. Shannon, americký elektronik a matemati, zkoumal míru „překvapení“, že v daném informačním toku bude další informační jednotkou právě tohle slovo/bit.

‍

Příklad

U české věty „Pavel se učil hrát na…“ má každý český výraz v tu chvíli určitou míru pravděpodobnosti, že se objeví jako šesté slovo:

• „housle“ mají slušnou pravděpodobnost,
• „vozembouch“ o něco nižší,
• „kočárek“ skoro nulovou.

‍

Čím větší „překvapení“, tím víc informace jednotka nese.

‍

Jenže: Každý komunikační kanál má svou maximální kapacitu. Když ho ucpeme, informace se nepřenese.

Můj laický závěr

Neucpěte komunikační kanál – nezahlťte čtenáře příliš velkým množstvím překvapivých informací. (Jako třeba já teď. :-)

Slibuju, že díly už zase budou o věcech, kterým aspoň trochu rozumím.

‍

‍

P. S. Článek je upravenou verzí mého původního příspěvku na LinkedInu, který najdete (a můžete k němu připojit své postřehy) tady.

‍

Ilustrační obrázek: Pixabay.com

Další díly:

• Plain language v české státní správě? – 1. část
• Plain language v české státní správě? – 2. část
• Plain language v české státní správě? – 3. část
• Plain language v české státní správě? – 4. část
• Plain language v české státní správě? – 5. část
• Plain language v české státní správě? – 6. část (právě čtete)
• Plain language v české státní správě? – 7. část
• Plain language v české státní správě? – 8. část
• Plain language v české státní správě? – 9. část

‍

‍

‍

‍